Motocyklový deník. Kapitola 11. aneb Jak jsem (nedo)jel na poslední letošní Dragday Hoškovice 30.8. 2008

Už se mi to stalo jednou před víc než třema týdny - začátkem srpna -  když jsem kámošovi Pepovi slíbil, že se za ním stavím na čumendu v kempu v Sedmihorkách. Slíbil jsem totiž  své starší dceři (již druhé prázdniny a opět neúspěšně), že ji vezmu na pár dní pod stan a někam, kde se dají chytat ryby, na které si spolu zajdeme. Pepa doporučil kemp Sedmihorky. Když jsem za ním vyjel, dostal jsem se za Jičínem na mladoboleslavskou výpadovku, kterou hoši od silnic zrovna dávali do pořádku. Rozuměj: frézovali, kopali a asfaltovali. Nicméně to vše – včetně deseticentimetrových zlomů na hranicích vyfrézovaného profilu atd. (byť řádně označené) - vedlo i k tomu, že někde padla za oběť směrová navigace. Tak se stalo, že jsem přejel odbočku na Turnov a protože to v okolí Jičína zase tak moc neznám, přišel jsem na to až asi po 20 km jízdy po vyfrézovaném povrch, záplatách, výmolech a schodech mezi vyfrézovaným povrchem a novým asfaltovým kobercem. Že jsem u toho všeho nadával do beliny jak pohan, si každý dovede představit. Nešlo totiž jen o zajížďku – ta mnohdy nevadí, pokud jste na slušné silnici - prostě se projedete, ale tohle byl fakt vopruz! Tak pro čtyřkolku...možná... Každej přece ví, jak jednostopý vozidlo plave na vyfrézovanym povrchu. Když už mi bylo jasný – asi deset kiláků před MB – že jsem sjel z cesty, zastavil jsem u pumpy, dal si tam venku na lavičce kafe a cigáro a zavolal Pepovi, v jakýže to jsem šlamastyce a on mi poradil kde cestou zpátky správně odbočit. Do Sedmihorek jsem nakonec dojel s hodinovým zpožděním. Je to tam pěkný, škoda, že jsem se tam s Laurou nedostali na ty ryby – ale příští rok už to napravím, slibuju :-) Proč to tady píšu, když poslední Dragday byl až tento víkend v sobotu 30.8. ? PROTOŽE SE MI STALO NĚCO DOST PODOBNÝHO! Sakra!!! Nechápu, proč naši silničářský hoši něco neudělaj s tím značením – no jasně, tam to přece každej místní zná! :-) Já tentokrát jel do Mnichova Hradiště, ale nějak jsem se zamotal a jezdil asi hodinu po Českém Ráji. Je to tam móc pěkný – to je fakt. Dokonce jsem si dvakrát projel dvěma směry Sobotku (panebože, já jsem orientační troglodyt!), ale pak jsem to vzdal a na poslední oblíbený DragDay do Hoškovic jsem letos nedojel…. No přežiju to a přežijou to určitě i dragstarový závody. Fotky z mé vyjížďky po Českém Ráji jsou tady. Každopádně jsem si svoje motorkářský sklony spravil v neděli 31. srpna na návštěvě Mezinárodního Mistrovství ČR v Motokrosu v Holicích. Ale o tom zase až v další kapitole Motocyklovýho deníku.

Slavie vs Fiorentina 0:0. Krásný smutek nad Edenem.

Včera večer se rozhodovalo o možném letošním postupu Slávie do Ligy mistrů. Téměř 15 tisíc diváků v červenobílých barvách čekalo ve vlahém letním večeru v nádherné a sváteční atmosféře nového Edenu za světel reflektorů na zázrak. Bohužel se nekonal. Přestože se jednalo - především ve druhé půli - o pohledný a dramatický fotbal, nad tribunami se do skandování a povzbuzovnání mísil jakýsi slavnostní smutek, protože všem slávistickým fanouškům bylo jasné, jak to dopadne. Konečná plichta 0:0 Slávii na postup nestačila. Přesto byl zápas krásným zážitkem a po úvodních deseti minutách, kdy Fiorentina jednoznačně Slávii přehrávala v kombinaci, v hlavičkách (to jim vydrželo až do konce) a v držení míče, se Slávie pomalu osmělila a ve druhé půli na soupeře pěkně ofenzivně tlačila. Měla vysloveně pět nebo šest gólových šancí, leč neproměněných – a neproměněné šance nejsou góly a nepočítají se. Musím pochválit Jandu, který se mi v prvním poločase líbil (ve druhém ho vystřídal Švento). Škoda, že nedostával víc míč. Pro oko pěkný a napínavý zápas de facto skončil pro Slávii čestnou remízou, ale ta k postupu nestačila. Takže bude aspoň UEFA. Na závěr se musím ještě rozhodně zmínit o sudím. Hanba! Hanba! Fuj!!! A jakmile dodá jirkku na svoje stránky fotky ze zápasu, přidám sem prolink.

Článek o CD 3bees Sessions na idnes

Tady najdete článek Ondřeje Bezra na serveru idnes o našem novém CD 3bees Sessions.

Video z natáčení CD "3bees Sessions"

Tak tady si můžete podívat do naší "kuchyně" a poslechnout si, jak to znělo ve studiu naživo :-) ovšem bez sluchátek - tedy bez zpěvu...

Motocyklový deník. Kapitola 10. Motosraz Pohoda Sekeřice aneb Mokrá sezóna.

Minulý víkend se konal motosraz v Praseku, kde jsem byl loni (viz MD, Kap. 4), ale protože celý víkend pršelo ani jsem nechtěl vytahovat motorku. O své zálibě v čištění zaprasenýho stroje od silničního blátíčka už jsem se taky zmiňoval v souvislosti s návštěvou loňského RfP (MD, Kap. 3).  A vůbec – nejdřív trocha meteorologie: letošní červenec je subtropicky mokrý a zapařený a na motorkářský (potažmo i festivalový) našinec tudíž nevlídný. Postihlo to i hodně motosrazů i festivalů, no uvidíme, jak se to projeví na jejich počtu v příštím roce, možná, že se zas na nějakou dobu sníží. Letošek je v tomto ohledu opravdu nesmyslně přehuštěnej různejma akcema. Debakl monstršou Happy Days je jen logickou špičkou ledovce. Kromě Kněžického Motoodpichu, Praseku a Chlumeckého Nářezu brouků na palouku (ten ale prý letos nebude) je dalším nejbližším a vyhlášeným motosrazem sekeřická Pohoda. A protože předpověď na tento víkend byla mírně optimistická (pouze prý lokální přeháňky - vyplnilo se!), rozhodl jsem se tam vyrazit. V pátek jsem ještě telefonoval s kámošem Honzou, který se o víkendu za mnou chtěl stavit autem, ale protože je taky motorkář, přemluvil jsem ho k vyjížďce a návštěvě srazu. V sobotu po obědě jsem skočil na Maraudera a vyrazil o dvě vesnice dál do Sekeřic prozkoumat před Honzovým příjezdem situaci. Koupil jsem si lupen, dostal půllitr s logem  Zlatopramene a zelenou pásku na ruku a hlavně informaci, že od 2 je vyjížďka do Dětenic, kde je pak tajnej závod a od půl 5 bude program na místě. Otočil jsem se a jel jsem domů čekat až mi dorazí návštěva. Jenže začalo pršet – ajvaj! Pak sice přestalo, ale vypadalo to, že každou chvíli může pokračovat. Honza měl zpoždění a přijel až po druhý hodině. Takovej libovej frajer na libovym Harley Sportsteru 883, r.v. 2008 – potkal jsem ho náhodou v pražské prodejně zrovna když si ho kupoval :-) Dali jsem kávu a ve 4 vyrazili do Sekeřic. Zaparkovali jsme uprostřed poloprázdného areálu – moc lidí tu nebylo, asi je odradilo nejistý počasí. Šli jsem ke stánkům dát si nealko a že počkáme na ten program. Sedli jsme si, já si koupil kofolu a zapálil cigáro a v tu chvíli se přihnala totální průtrž mračen! Viz fotky. Trvala snad jen 10 minut, ale všude se vytvořily jezera. A pak – stejně jako začala – ustala a rozsvítilo se modrý nebe a svítilo sluníčko. Začal program: předváděčka historický hasičský stříkačky z předminulýho století – ještě na ruční pohon. Stříkačka byla úžasně zrenovovaná, místní hasiči měli i historický úbory – byla to paráda (viz fotky)! Překvapilo nás, jak vysoko a daleko měl proud vody sílu a dosah. Po předvedení následovala soutěž o vyplavování kačenky ze sudu, ale protože tu byl u mě Honza jen na skok a už zase musel do Prahy, nezúčastnili jsme se. Museli jsme sraz opustit. Každopádně škoda akce: počasí odradilo asi hodně potenciálních účastníků a určitě nedotvořilo atmosféru srazu tak, jako když je tropický vedro. Vypije se navíc i o dost víc piv, když je vedro. :-) Všichni účastníci byli pravověrní a zaslouží si velký ocenění za svoji účast. My jsme se tentokrát zařadili jen mezi čumily :-) Ale příště se polepšíme :-) Nejhorší je ale to počasí. Jojo, větru dešti neporučíme – to už se ví - a letošní červenec zatím jako léto nevypadá. Ale pamatuju podobný mokrý sezóny. Zamlada jsme tomu na táborech říkávali „na piču turnus“. No, snad se to počasí už konečně vybere…