50. let Hells Angels

Dnešní 50. výročí vzniku klubu Hells Angels a jejich sraz v Oaklandu mi připomnělo úžasnou knihu - životopis Ralpha "Sonnyho" Bargera "Hell´s Angel" (u nás vyšlo v nakladatelství Netopejr). Tu knihu jsem koupil vloni na výstavě Motocykl u stánku českých HA. A ten týpek, co mi ji tam prodal, si ještě přirazil na pivo, jak jsem zjistil později v paláci Luxor, kde mají tuto knihu o 20 Kč levněji - tak na zdraví, kámo! :-) Proč jsem ji ale kupoval podruhé v oficiálním knihkupectví? Ne podruhé, ale asi podesáté. Koupil jsem ji pak ještě několikrát jako prezent pro kluky z kapely a nejlepší kámoše, protože ta kniha opravdu stojí za to! Od Kerouacovy beatnické bible "Na cestě", "Flashbacků" Timothyho Learyho a Pelcovo-Hlavsovo "Bez ohňů je Underground" jsem nic zajímavějšího o svobodě a volbě životní pouti nečetl! Pokud máte zájem o autentický rokenrolový nářez o životě a době Sonnyho Bargera, o klubu Hell´s Angels a o americkém undergroundu 60. a 70. let - kupte si ji. Na pozadí existence klubu HA se odehrávají i důležité změny image doby - hudby, politiky a je zajímavý i vývoj image HA od původních rokenrolových pásků s kohouty a pomádou na hlavě po fousaté máničky, jak je máme zafixované dnes.Motorkáři a technokrati ocení Sonnyho zasvěcené rozbory motorek a motorů značky Harley Davidson. Kniha přináší i některé pikantní zajímavosti jako např. stanovy klubu (namátkou např.: Nikdy neházejte ostrou munici do ohně, Ožralému už nedávejte drogy, Přítelkyně člena klubu je nedotknutelná atd.).A v neposlední řadě kacířský názor o kultovních motocyklech značky Harley Davidson. Barger totiž píše, že kdyby tehdy měli HA k dispozici dnešní japonské motorky, určitě by jezdili na nich. Důvodem volby HD byl obsah. japonci tehdy zásobovali americký trh pouze nejnižšími kubaturami.Je skvělý pročíst si autentickou životní cestu člověka, který se přes bouřlivé období vzdoru a konfliktu s většinovou společností nakonec usmiřuje po prožité rakovině hrtanu, přiznává i určitou kriminalitu u HA v 80.letech a všímá si např. na onkologickém oddělení i veselých dětí, kterým ale - dle Sonnyho komentáře - moc života už nezbývá. Když potom Sonny podepisuje svou knihu nepřetržitě několik hodin, dokud mají lidé v knihkupectví zájem, dozví se od majitele, že to je neobvyklé, protože mnozí slavní spisovatelé mají nejrůznější hvězdné manýry a takhle dlouho to nikdo z nich nevydržel. Odkaz na Sonnyho stránky najdete v links.

Honza Průša - Bingo!!!

Právě jsem našel čerstvou recenzi našeho EP na Musicserveru a sedl jsem si na zadek. Bingo! Dobře věcně napsaná - to snad ani neni možný! Včetně výletu do dávné historie 80. let a TD - pouze opatrně s tím "rozpadem" - nikdo se nerozpadl, neodešel ani nikdo nikoho nevyhodil - prostě nás zamázli, aby zkusili co bude ze sólový Blanky (a v souvislosti s tím se rozšířila ta fáma). Pokud jde o moji několikaletou odmlku - pečlivě jsem se připravoval na maximálně nezávislý návrat. A s tím, že nemám extra hlas souhlasím - co mám ale dělat, když není k mikrofonu nikdo lepší ? :-) Ostatně podobný problém řešil myslim i Hendrix (já vim - on byl ale aspoň kytarista :-))) http://musicserver.cz/clanek/18033/2-Wings--Information-Overdose/Sakra, ten link nefunguje! Vydržte - dáme to do pořádku. Zatím ho můžete zkopírovat azadat do adresy ve vašem vyhledávači.Sorry.

Pačemu bůkvy? Vsjo jásno!

Poslední dobou se nějak ne a ne dostat k blogování. Ne, že bych neměl o čem psát anebo to flákal, ale jsem intoš a každá věta mi projde hlavou několikrát (i pozpátku). A to  je ten problém, nemám čas na finalizaci příspěvků. Aktuálně je rozepsáno asi pět témat (namátkou největší trháky - jak to dopadlo s Eurosongem a Andělé 2007, 300), ale pořád ne a ne to dodělat. Mohl bych se asi sám sobě vymlouvat na nejrůznější věci - od práce přes skládání nových věcí pro W2, spadlý Windows v pracovním počítači (sakra - jsou tam i tři nový pecky a live nahrávky z křestu - snad to rozchodím!) a od včerejška i nepochopitelná boule na pravém nártu - snad to taky rozchodím - při chůzi teď totiž připomínám Johna Silvera s dřevěnou nohou - fakt se slušně belhám! :-) Zítra navštívím lékaře a pokud to bude zánět šlach nebo zlomenina, tak slibuju, že se s blogováním polepším...:-)V souvislosti s tím, že nic nepíšu, mě napadl jeden starej, ale pořád dobrej totalitní vtip o médiích, při němž dodneška mrazí (pokud byste ho trochu upgradovali). Jemnoval se: "Pačemu bůkvy? Vsjo jásno!" (pro mladší ročníky: Pačemů - proč, bůkvy - písmena).  V 80.letech jde západní turista po Rudém náměstí a vidí člověka, kterak si čte noviny Pravda (sovětské Rudé právo - hlásná trouba komunistické strany- prostě jejich tehdejší "pravda"). Pravda byla "novinami velkého formátu" - veliká bílá plachta papíru - ovšem pouze s logem a bez článků pod ním. Turistovi to nedá a nakonec se Rusa zeptá:„Člověče, co to děláte?“„Co? No přece čtu noviny, nevidíte?“ zavrčí nevlídně dotázaný soudruh občan.„Čtete noviny...aha...ale... kde je text?“ diví se turista."Text? Proč text? Všechno je přece jasný!“.

Kaiser Chiefs new CD

Kaiser Chiefs Difficult 3rd album    Kaiser Chiefs vydali vloni svoji skvělou prvotinu Employment. Mám ji doma (originál!) ve fonotéce hned vedle loňských CD Maximo Park a Editors. O čekání na letošní úrodu desek jsem již psal – viz Blog 18.2. Nyní se vrátím ke Kaiser Chiefs. Jejich nové CD je na křižáckém tažení trhem. A samozřejmě pod tlakem komerčního úspěchu první desky jejich vydavatel tlačí, tlačí a tlačí. Pochopitelně.Je to standardní postup: druhé (následující) album po úspěchu prvního (předcházejícího) se prodává na tzv. automatiku - t.zn. spokojení kupci prvního alba si jdou druhé koupit nejen ze zvědavosti, ale protože věří, že nebude-li stejně dobré nebo lepší než to první, přinese alespoň něco nového. Pokud se druhé album nepovede umělecky (byť se na „automatiku“ velice slušně prodá) umělec/skupina pravděpodobně skončí na „obtížném třetím albu“ (difficult 3rd album). Případ Kaiser Chiefs: první deska přinesla 3 slušné hity (Everyday I Love You Less and Less, I Predict A Riot, Oh My God) aktuální singl z alba je, jak jsem již napsal, „slátanina“ přesně v duchu postupu sázení na automatiku. Je to „nezávadná“ píseň pro rádia, čímž bude PR cédéčka učiněno zadost a to naláká ke koupi kromě první zmíněné skupiny také další zvědavce, kteří dosud kapelu neznali, resp. znali, ale jen povrchně z médií - ti si desku koupí aby učinili zadost společenské povinnosti být „in“. I to samozřejmě zvedá prodeje a pozice v žebříčcích. Je otázka, co se skrývá na zbytku desky (nedá se vyloučit mnohem kvalitnější materiál, ale takový zase zpravidla nebývá vděčný pro rádia). Můj „hudební guru“ (IC – Ten, Který nechce být jmenován :-)), ale prohlásil: "Jestli je tohle nový singl KCH, tak - podle mě - skončili...“. Já to nepřeju nikomu a tuhle kapelu mám za její loňskou desku i koncerty (ale viděl jsem je jen v TV) rád. Až si jí seženu a poslechnu celou určitě k ní ještě něco napíšu. Každopádně, ať již tohle CD dopadne jakkoliv, čeká hochy z KC „obtížné třetí album“. A to teprve ukáže… PS: V mým blogu nejsou žádný kritiky – jsou to jen úvahy. OK? Nikomu neFiltruju jeho vlastní myšlenky. Za to berou plat jinde… :-)

Brit Awards 007

Letošní Brit Awards z mého pohledu. Zatímco americké Grammy plní vedle kulturních stránek především revuální a společenské rubriky (co kdo měl na sobě, kdo, co s kým atd.), jsou Brit Awards téměř výhradním tématem hudebních časopisů a (kulturních) sekcí ostatních periodik. Důvod je jasný: je to prostě především o hudbě. Proč jsou tedy vedle americké Grammy Brit Awards tak respektované? Protože se v Anglii pořád něco děje - vulgo i když se tam nic neděje, ostatní hudební svět neví, co má vlastně dělat, případně se poměřuje to, co se dělá jinde s tím, že se v Anglii nic neděje :-)Samozřejmě suverénním vítězem se stali Arctic Monkeys, kapela, která zase uvedla ostrovy do hysterie a „...tak je to správné, tak to má být...“ :-) O tom žádná. Já je taky žeru i s navijákem. Zastavím se ještě u ceny pro nejlepší mezinárodní kapelu a album - The Killers a jejich Sam´s Town. Killers de facto přicházejí do Anglie s tím, co britské scéně momentálně chybí (byť se o to snaží jak Kaiser Chiefs, tak Maximo Park) - pop kapela znějící britsky (ten americký revival britpopu je neuvěřitelný), pop kapela bez předsudků s tahem na bránu a s ambicí stát se světovou (a díky domácímu hřišti má lepší výchozí pozici za velkou louží, kam ostrované musejí teprve prorazit). Obě zmíněné britské skupiny jsou podle mého totiž „přiliš britské“ (melodikou i celkovým pojetím) na to, aby si získala podporu nejen napříč Evropou, ale především v USA (ne, že bych jim to nepřál).Poslední poznámka: pro mě spornou cenou je cena pro Oasis za celoživotní dílo. Já jsem jejich superfanoušek (vsadím boty, že s Noelem „kopírujeme“ stejný kapely a songy :-) Anglie (tedy UK – i Skotsko a Irsko) má jistě mnohem více umělců, kteří by si tuto cenu zasloužili - nejen věkem, ale i „služebně“. Chápu sice tlak jejich vydavatele na podporu prodeje Best of... (pro gramoprůmysl je zoufalá doba), ale tato cena na mě působí jako vynucená cena „bez portfeje“. A ještě k tomu to  působí jako nepříliš šťastné „odchodné“ do rokenrolového důchodu (už jste se tu naprudili dost, máte natočeno a vyděláno, tak to zabalte a uvolněte místo mladším). Na druhou stranu má tato cena určitou logiku. Všichni Oasis uznávají, ale oni již nepřinášejí „nic nového“. Stále stejná (byť špičková) kvalita taky omrzí. Takže co jiného jim vlastně dát? Po poslední (podle mě nedoceněné) řadovce Don´t believe the Truth je to pomalu „takový překladatelský oříšek“. :-)Faktem je, že všechny největší kapely vydaly několik ucelených řadových alb, prošly svoji cestu a pak skončily (ať už z jakéhokoliv důvodu). Půjdou Oasis ve stopách Stounů a Aerosmith? To záleží na nich, ale i na vydavatelích. Sólovky bratrů nás zřejmě časem neminou - ať již ze subjektivních pohnutek obou hlavních postav kapely, tak z „objektivních“ marketingových důvodů.Ale to si já vlastně ani moc nepřeju. Jejich síla je spolu. Držím palce, aby hoši vymysleli něco super. Ať si z nich zase sedneme na zadek - to je ono! :-)  Pro info - kdo by snad nevěděl + komentáře: Nejlepší britský koncertní výkon – Muse (asi je budu muset vidět naživo, abych pochopil proč)
Nejlepší britský objev - The Frattelis (pěkné, ale na mě moc jednoduché  a veselé)
Nejlepší britský zpěvák - James Morrison (James Blunt vytvořil „potřebu“ své protiváhy na trhu)
Nejlepší britská zpěvačka - Amy Winehouse (jo, tohle je bez komentáře…)
Nejlepší britská kapela - Arctic Monkeys (…dtto…)
Nejlepší mezinárodní kapela - The Killers (nepřekvapilo mě to, ale proč nebodovali třeba Rancounters?)
Nejlepší britská skladba - Take That: Patience (nikdy jsem je předtím neposlouchal, ale tahle pecka je dobrá!)
Nejlepší britské album - Arctic Monkeys: Whatever People Say I Am That's What I'm Not (bez komentáře… :-)
Cena za celoživotní přínos hudbě – Oasis (viz výše komentář… :-)